...o kreslení PMH


ONE BRAIN - Metoda 21. století
"Pravé" kreslení - rozhovor s autorkou systému výuky Kreslení pravou mozkovou hemisférou
Jak se vyvíjí dětský mozek
Zajímavosti o lidském mozku 
Život z levé strany
Vyrovnání mozkových hemisfér - jak toho dosáhnout 
Inteligencí je víc - jazyková, logicko-matematická, prostorová, hudební, tělesně-pohybová,
komunikační a niterná.



Metoda Betty Edwards - KRESLENÍ PRAVOU STRANOU MOZKU
Dr. Betty Edwards patří k renomovaným pedagogům v oblasti umění a kreativity. Svou metodu "kreslení pravou stranou mozku" rozvinula v roce 1979. Je považovaná za nejefektivnější vyučovací metodu kreslení, jaká byla doposud vyvinuta. Podstatnou část intenzivního kurzu tvoří praktická cvičení, která demonstrují účastníkům jejich schopnost naučit se kreslit a též vidět věci jasněji. Dr. Edwards tvrdí, že potenciál pravé hemisféry se na školách, ale i v celém našem kulturním prostředí nedoceňuje a nerozvíjí. 



Základem učební techniky používané při "kreslení pravou stranou mozku" je poznání diferencí mezi funkcemi levé a pravé mozkové hemisféry, jak to dokazují i vědecké výzkumy. Betty Edwards se opírala konkrétně hlavně o práci nositele Nobelovy ceny (1981), neurobiologa Rogera W. Sperryho, který výsledky svých výzkumů poprvé publikoval v roce 1968.

Dr. Betty Edwards o svojí metodě vydala i knihy Drawing on the Right Side of the Brain (Kreslení pravou stranou mozku) a Drawing on the Artist Within, které dosáhly souhrnný náklad více jak tří miliónů výtisků. Vedla množství kurzů a workshopů pro laickou veřejnost, ale i pro umělce, univerzitní studenty, technických a vědeckých pracovníků. Jejích seminářů rozvoje kreativity se zúčastnili též renomované světové firmy jako jsou IBM, Polaroid, The Walt Disney Company, Apple Computer Company a mnohé další.



Náš mozek je rozdělen na dvě části, pravou a levou mozkovou hemisféru.

Zraková dráha začíná v sítnici gangilovými buňkami a pokračuje zrakovým nervem do střední jámy lební, kde je uložena chiasmatická ploténka důležitá tím, že se zde část nervových vláken kříží. Křížení se děje tak, že vlákna ze spodních polovin sítnice se kříží (60%) a vlákna z horních polovin sítnice se nekříží (40%). Dále pokračuje zraková dráha optickým traktem do primárního zrakového centra, nazývaného genikulát. Celý tento úsek nazýváme periferní nebo také primární zrakovou dráhou. Za zpracování zrakových informací odpovídá zraková kůra pravé mozkové hemisféry.

Abyste mohli něco nakreslit, potřebujete pět dovedností:
-umět rozeznávat a pozorovat - hrany - prostor - vztahy - světlo a stíny a celkový obrázek. Pak můžete namalovat co chcete.

Levá mozková hemisféra - mužská, je zaměřená na matematiku, logiku, detaily, verbální vyjadřování, je časově orientovaná, obsahuje strach, posuzuje a je v ní centrum pro naše přežití.
Pravá mozková hemisféra strach nezná, nezná ani čas. Nevyjadřuje se verbálním jazykem, ale hudbou, barvami, symboly. V pravé hemisféře se rodí naše nejúžasnější a nejtvořivější nápady. Malé děti žijí většinu času pravou hemisférou. Nezajímá je čas, nebojí se a jsou neuvěřitelně tvořivé. Postupně se však přelaďují působením výchovy na hemisféru levou.

Ideální pro člověka by bylo, kdyby obě hemisféry fungovaly v rovnováze. Naše společnost je však orientovaná především na levou hemisféru. Chce se po nás, abychom neustále podávali výkony, velmi často v omezeném časovém úseku. Metoda, která člověku velmi efektivně pomáhá zbavit se stresu a využívat obě mozkové hemisféry je metoda One Brain neboli jednotný mozek. Když se nedokážeme dostatečně uvolnit a zbavit se stresu, jsme polapeni v levé mozkové hemisféře a naše tvořivost se nemůže projevit v dostatečné míře v žádné oblasti. Když preferujeme levou mozkovou hemisféru, popíráme svoji tvořivost.

Kurz kreslení není jenom o kreslení a o schopnosti se uvolnit. Je to zahledění se na svou minulost a hlavně dětství, kdy jsme mnohdy museli potlačit svoji přirozenou tvořivost, abychom se zavděčili svým vychovatelům. Na pravou hemisféru se na kurzu naladíme pomocí jednoduchých většinou nelogických cvičení. Některá z nich se dělají velmi pomalu. Jakmile totiž zpomalíme, naše logika v levé hemisféře se vzdá. Pomalost jí nesvědčí. Naladíme-li se doprava, zbavíme se strachu a obav. Každý bude mít k dispozici všechny potřebné informace a potřebné množství času k tomu, aby pochopil a prakticky si vyzkoušel jednotlivé postupy. 

Výsledkem této činnosti je dokonale zvládnutý portrét. Dokáže to každý. Není to záležitost jen talentu, ale též potřebného množství informací. Uvolníte se natolik, že dáte prostor vaší pravé tvořivé hemisféře, na kterou se od dětství tak trošku zapomělo. 

Pravá mozková hemisféra se stará o naši tvořivost. Není ovlivněna přesvědčeními a omezeními z minulosti. 
Nabízí nám to „čím bychom mohli být“. Tento kurz je klíčem k využití nám všem vrozené tvořivosti a umění kreslit.

Samozřejmě, že pouhým absolvováním tohoto kurzu se z vás "umělec z Karlova mostu" nestane. Dostane se vám však do rukou návod jak na to a jen vlastní poctivou prací budete moci dosáhnout mistrovství.

"Pravé" kreslení - rozhovor s autorkou systému výuky Kreslení pravou mozkovou hemisférou 

Dr. Betty Edwards (profesorka na oddělení umění Kalifornské státní univerzity) aplikovala nejnovější objevy z oblasti výzkumu mozku na metodiku výuky kreslení a zjistila, že tak umožňuje lidem znovuobjevit své tvůrčí potenciály. 

Váš systém výuky nejen že pomáhá mnohým lidem naučit se kreslit a tím i objevit své prozatím skryté tvůrčí možnosti, ale také objevit rozdílné funkce obou částí našeho mozku. Nedávno jste tento systém ještě rozšířila 

Edwards: Pravděpodobně nejdůležitější věcí, kterou jsem přidala, je část týkající se barev. Rozeznávání a používání barev (ve smyslu jejich míchání a estetického ocenění) vyžaduje značnou pozornost levé mozkové hemisféry, zatímco vnímání barev a barevné vztahy jsou doménou pravé mozkové hemisféry. To, co se děje v mozku při malbě, se liší od pravohemisférové činnosti při pouhém kreslení. Je to něco jako psaní, obě hemisféry jsou více zapojeny. 
Další přidanou věcí bylo něco, čeho jsem si původně nebyla vědoma. Teprve později jsem zjistila, že kreslení je tzv. globální dovednost či umění, které ovšem vyžaduje minimum komponent. Abyste mohl něco nakreslit, vyžaduje to jen pět dovedností: umět rozeznávat a pozorovat hrany, prostor, vzájemné vztahy, světlo a stíny a celkový obrázek. Pak můžete namalovat vše co chcete. Kreslit se můžete naučíte velmi rychle. 

Ukázalo se ale, že takovéto kreslení pomohlo lidem i v jiných oblastech... 

Edwards: To je to, o čem mi žáci neustále referují. Říkají, že tím, že se naučili kreslit, začali vidět svět jakoby jinýma očima. Svět se jim jeví bohatší, jakoby si předtím nebyli té rozmanitosti - co všechno je k vidění -vědomi. Když se jich ptám - a jak jste viděli svět předtím? - odpovídají - je to jako bychom předtím svět pouze pojmenovávali. 

Je tedy realita většiny z nás vytvářena převážně jen ze symbolů? 

Edwards: Je to přesně tak. Frederick Frank jednou napsal: "To co jsem nenakreslil, nevidím." Já to znám ze své vlastní zkušenosti. Při kreslení je 
člověk schopen zpomalit, pozorovat vztahy, vidět věci jaké skutečně jsou. Zjistila jsem, že při kreslení lidí, které jsem už celé roky znala, jsem je najednou viděla jakoby poprvé. Nejzajímavější věcí, když se učíte kreslit, je to, že se naučíte jaksi otevřít své vnímání a vidět, co to tam skutečně je. Mozek je podvodník, a nutí nás vidět jak chce on. Nedovolí nám vidět víc než nám dovolí. Takže to, co vidíme, není nutně to, co tam skutečně je. 

Existuje vztah mezi tvůrčí činností, jako je kreslení, a duchovní činností, jakou je třeba meditace? 

Edwards: Kreslení vás okamžitě přenese do "pravé" mozkové hemisféry, stejně tak jako zpěv či meditace. 

Jedna z nejpřekvapivějších technik, které popisujete, je kreslení z předlohy hlavou vzhůru. Obcházíte tak limity levé hemisféry? 

Edwards: Domnívám se, že levá hemisféra neumí pojmenovat věci hlavou vzhůru. Vědec Irwin Rock publikoval výsledky fascinujících výzkumů prostorové orientace člověka a zjistil, že z důvodů zatím neznámých, vidí mozek věci hlavou vzhůru rozdílně, v jiném kontextu. V mých třídách dělám tohle cvičení hned první den a ukazuje se vždycky, že lidé, kteří nedokázali nakreslit ani čárku, se takto okamžitě naučí kreslit. Pokud bych měla říct, co to znamená, naznačila bych, že schopnost kreslit je nám vrozená, připravená k použití. 

Je-li schopnost kreslit vrozená, stejně tak mohou být vrozeny i další schopnosti, o kterých třeba zatím ještě nevíme, jak je využít. 

Edwards: Ano, včetně schopnosti vnímat vztahy. Pravá mozková hemisféra je specializovaná na vnímání vztahů, a to v jakékoli oblasti myšlení, ať se jedná o psychologické vztahy, vztahy obchodní a jiné. 

Jaký je původ výzkumu rozdílností mozkových hemisfér? 

Edwards: Roger Sperry, psychobiolog z Kalifornie, publikoval své výzkumy v roce 1968. Jeho práce vzbudila velmi rozporuplné ohlasy, ale další experimenty prokázaly, že pravá hemisféra je v mnoha oblastech výkonnější a rychlejší, než levá, protože zachází s vizuálními informacemi úplně jinak. V zásadě se dá říci, že levá hemisféra funguje v úzkém lineárním proudu, jednotka po jednotce, zatímco pravá hemisféra předává informace najednou, v balíku. Přestože tenkrát vědci tvrdili, že takto to nemůže fungovat, Sperry dostal za svůj objev v roce 1981 Nobelovu cenu. 

Jak byste popsala zážitkové kvality pravé mozkové hemisféry oproti aktivitě levé? 

Edwards: Když kreslíte nebo malujete, vstupujete do odlišných mentálních stavů. Každý malíř a každý spisovatel se snaží dostat do stavu, ve kterém, mimo jiné, jakoby ztratí pojem času a neslyší, co se děje kolem. Herbert Benson studoval stavy při relaxaci a zjistil, že člověk, který medituje, nebo kreslí, nebo je cele ponořen v hudbě, se z takového stavu vynořuje omlazený a zenergetizovaný. 

Učíte kreslení na školách. Vaši studenti se naučí lépe kreslit - naučí se také lépe reagovat? 

Edwards: Já nejsem mystický typ, nemedituji atd., ale když začnu s lidmi kreslit, vidím na nich velké změny. Během několika týdnů se ze třídy úplně vytratí taková ta soutěživá agresivita, třída lépe spolupracuje, dělí se o všechno. Pozoruji to stále znovu a znovu. 

Výzkum odlišných funkcí levé a pravé mozkové hemisféry prý pokračuje. 

Edwards: Dr. Jerry Levy, který spolupracoval s Dr. Sperrym, zkoumal odlišnosti mezi muži a ženami. Mozek ženy zdá se má daleko více souběžných činností levé a pravé hemisféry. Mužský mozek dokáže pracovat výhradně v levé, verbální hemisféře, zatímco prostor vnímá v pravé. Nemixuje různé vjemy, proto bývá lepší v úkolech vyžadujících rychlé přímé reakce. Nevýhodou ale je, že si neví rady v situacích, vyžadujících větší přizpůsobivost jak levohemisférové lineární analýzy, tak pravohemisférové vizuální percepce zároveň. Jsou buď na to nebo na ono. Ženy jsou přizpůsobivější, ale ne tak soustředěné. 

To vyvolává otázku, jestli jsou tyto rozdíly způsobeny biologickými vlivy nebo vznikly jako důsledek kulturního evolučního vývoje? 

Edwards: Já si myslím, že větší podíl na tom má onen dlouhodobý kulturní vývoj, i když určitě nějaké biologické rozdíly mezi mozkem muže a ženy existují. Zjistilo se, že ženský mozek má daleko větší počet spojů mezi oběma hemisférami než mužský mozek. Mužský a ženský mozek se tedy liší jak na buněčné, tak na psychologické úrovni. 

Vypadá to, že je tady co zkoumat, ale o žádném soustředěném výzkumu není slyšet. 

Edwards: Kdepak, výzkumy pokračují. Jak na buněčné, tak na strukturální úrovni, ale pokrok je pomalý, protože mozek je tak složitý. Mozek se snaží porozumět mozku, v tom je ta potíž. Opět to nemyslím nějak mysticky, je ale možné, že mozek činí spoustu věcí sám o sobě a nám o tom nedává vědět. Možná myšlenky, které máme, nejsou docela jen tak naše. Když začínám přednášky, říkám, že to bude o tom, jak se naučit lépe kontrolovat svůj mozek. A pak dodám - všichni přece víme, že mozek je většinou mimo naši kontrolu. A lidé se smějí. Spontánně. Vypadá to, že spontánní smích je mimovolní činnost přímo samotného mozku - mozek se tedy směje vtipu o sobě. Filosof Michael Polangi řekl: "Víme víc než víme, že víme." 

Zdá se, že vědci, kteří mozek takto studují, jsou vůči takovýmto objevům nejvíc resistentní. 

Edwards: Levá mozková hemisféra je vůči čemukoliv, co se jí nehodí, velmi rezistentní. Je příznačné, že vědci pojmenovali levou mozkovou hemisféru "dominantní", zatímco pravá hemisféra je "levá", ve smyslu méně schopné a šikovné (pravou hemisférou ovládané) levé ruky. Věci se ale mění. Dnešní děti jsou vizuálně, obrazově tak šikovné a tak vehementně protestují proti pomalému verbálnímu stylu výuky, až je to neuvěřitelné. Studenti, kteří vyrostli na videohrách, používají rychlý, globální vizuální styl vnímání. Nesnáší pobyt ve škole a memorování naučených věcí. Neříkám, že by neměli ovládat základy, ale myslím si, že by se mohli učit daleko efektivněji, tvořivěji. Kromě jiného způsobu, jak se naučit gramatiku, matematiku aj. by se měli učit hudbu, kreslení, nějaké sporty, tedy činnosti, povzbuzující pravou hemisféru. Bavilo by je to a nastartovalo neuvěřitelné změny.
                                                                                                                   
zdroj časopis Baraka


ONE BRAIN - Metoda 21. století 

V dějinách školství je zaznamenáno nesčetně pokusů o zlepšení výchovně vzdělávacího procesu. Mnohé z nich představují obrovský krok vpřed. Přesto se ale stále setkáváme s dětmi, jejichž výsledky vzdor velmi příznivým podmínkám vytvořeným ve škole a v rodině neodpovídají očekávání. Proč k tomu dochází?

Zjistilo se, že pravá mozková hemisféra vnímá obraz reality jako celek, její pohled je holistický, vnímá pouze prostor (nikoliv čas), pracuje s obrazy, barvami, se symboly, nezná pojem strach a nesoudí. Levá mozková hemisféra logicky uvažuje, analyzuje, usuzuje, lineárně vnímá a klade důraz na detaily, vnímá strach, orientuje se časově, kontroluje, odpovídá za názorové přesvědčení. V levé mozkové hemisféře existuje oblast, zodpovědná za "přežití" (SIP). Ve stresových situacích (které nás provázejí v čase prenatálního vývoje, při porodu, v dětství i v dospělosti) může "odpojit" 75% a více mozku (levou přední část mozku a celou pravou hemisféru)! Neurologická reakce na negativní informaci tak nabývá často formy neurologické blokády.

Jsou-li přední mozek (jehož funkcí je m.j. nalézat nové a alternativní volby) a pravá hemisféra (specializující se na tvořivé uvědomování si) odpojeny, v tomto případě zablokovány, zmocňuje se nás pocit bezmoci, ztratíme schopnost tvořivě nebo logicky uvažovat, nejsme schopni správně jednat. Opakujeme přitom stále stejné destruktivní a neproduktivní reakce.

Negativní zážitek (třeba z raného dětství) způsobí zablokování energetického proudění na mozkové úrovni a následně v příslušné části těla. Výsledkem může být celá řada duševních i fyzických těžkostí, např. alergie, bolesti hlavy a zad, obezita, různé typy závislostí, fobie atd. A také to, co nás v souvislosti s dětskými problémy zajímá nejvíc a nač se systém One Brain zaměřuje - dyslexie.

Dyslexie byla popsána jako porucha řeči a učení (psaní, čtení, pravopisu, atd.), hyperaktivita, později poruchy koordinace, respektive nedostatek spolupráce levé a pravé mozkové hemisféry. Navzdory výzkumu se často problém dyslexie řeší medikamentózní léčbou, která však ve většině případů potíže s učením neřeší.


Dyslexie je ve skutečnosti nesprávná komunikace mezi pravou a levou mozkovou hemisférou, a obvykle také mezi přední a zadní částí mozku. Ve většině případů je vyvolána emocionálním traumatem nebo stresem, které jsou tak intenzívní, že následkem strachu, bolesti, případně strachu z bolesti, si jedinec v mozku naprogramuje u některých svých schopností "bílé skvrny". Od traumatizujícího okamžiku pak po celý život existenci těchto schopností popírá.

Člověk, jeho buněčná paměť, eviduje všechny informace o každé energetické blokádě. Facilitátor, či člověk, který využívá metodu One Brain, pomáhá vhodnou korekcí pacientovu blokádu odstranit. Pokud například někoho v dětství pokousal pes a on se dodnes psů bojí, můžeme se zmíněnou metodou dobrat až ke vzpomínce na onu událost, která, uložena v některé části těla, bývá vždy vlivem nepříjemného zážitku odpojena (zablokována). Výsledek korekce? Při nejbližším setkání se psem se člověk už nebude bát.

Pomocí metody One Brain se celkem snadno dá určit příčina stresu a jeho emotivní dosah. Všichni jsme asi byli v dětství pokáráni při řešení domácího úkolu, protože jsme třeba příklad ihned nepochopili, nebo nás kritizovali za špatný rukopis. Následkem toho však domácí úkol a emoční bolest splynuly a v hlubší emocionální rovině dodnes ovlivňují naše vnímání a v souvislosti s tím i naše konání.

K zjištění příčin stresu se používá jednoduchý svalový test. Mozku, našemu biologickému počítači, můžeme zadat jakoukoli otázku a odpověď ano/ne dostaneme v podobě změny svalového napětí. Facilitátor velmi jemně zatlačí svou dlaní na mírně předpaženou ruku klienta, aby pomocí biologické zpětné vazby dostal odpověď na svou otázku. Záporná emoce sval oslabí, zatímco kladná ho zpevní. Svaly ruky při reakci na danou otázku zeslábnou, nebo naopak zůstanou pevné. Takto se postupně dopracujeme k potřebným informacím a k odpovídající technice, pomocí které můžeme energetickou blokádu jemně ale velmi účinně odstranit. Vztah mozek - sval je totiž obousměrný a vhodnými pohyby svalů můžeme mozek zpětně ovlivňovat. Samotná korekce se skládá z mimořádně jednoduchých a časově nenáročných pohybů, dotyků, případně i ze světelného působení. Vše je tak prosté, že je pro člověka, zvyklého na složité lékařské přístroje, neuvěřitelné, jaký výsledek můžeme dosáhnout tak nepatrným zásahem.


Frontálně-okcipitální držení
Ve chvílích stresu, po nějaké nehodě, po vzpomínce na něco nepříjemného nebo po špatném snu, a vždy když jste zneklidněni, zkuste si několik minut držet hlavu a hluboce dýchejte.

Sluchový pomocník
Když vám hučí v uších, když něco bolí, nebo se zdá, že špatně slyšíte, rozbalujte vnější okraj obou uší.

Křížové pohyby
Dotkněte se, nejraději v rytmu jakékoliv hudby, rukou opačného zvednutého kolena a pak vyměňte strany.

Cookova metoda
Když jste smutní, zmatení nebo hyperaktivní či rozhněvaní, nebo když nemůžete usnout, položte levý kotník na pravé koleno, a pravou rukou kotník obejměte. Pak položte levou ruku na chodidlo pod palcem levé nohy. Takto seďte jednu minutu a se zavřenýma očima zhluboka dýchejte. Pak nohy uvolněte, postavte obě chodidla na podlahu, dejte k sobě konečky prstů obou rukou a další minutu pokračujte v hlubokém dýchání.

                              
Cviky převzaty z knihy Carol Ann Hontzové "Poklad uvnitř"                     zdroj časopis Baraka 


Jak se vyvíjí dětský mozek 

Od narození prodělávají mozkové buňky překotný rozvoj, utvářejí spojení, která mohou formovat celoživotní prožívání. Kritické jsou první tři roky.

Ke konci dospívání, asi v 18 letech, se tvárnost mozku snižuje, ale zvyšuje se jeho síla. Talenty a latentní tendence, které byly živeny, jsou připraveny k rozpuku. Potenciální výjimečnost může být zakódována v genech. Ale jestli půjde o skvělého matematika nebo o geniálního zločince, to záleží na vzorcích, vrytých zážitky v kritickém věku. Hodnotu raného prožitku rozpoznali psychiatři a pedagogičtí odborníci už dávno. Ale jejich pozorování nebyla až dosud brána dost vážně. Matthew Melmed, výkonný ředitel neziskové organizace, která se věnuje zdůrazňování významu prvních tří let života, říká: "Těší nás, že moderní věda předkládá dostatečné množství důkazů, které jsme v minulosti postrádali."

Jaké poučení si můžeme z nových objevů vzít? Kromě jiného je jasné, že se cizí jazyky mají učit již na prvních stupních základních škol, ne-li dříve, a že nápravné léčení těžko vzdělavatelných dětí je mnohem účinnější ve věku tří až čtyř, než ve věku devíti až desíti let. Dále je jasné, že dobrá denní péče není luxusem či jen doplňkem vhodným pro zaměstnané rodiče, ale nezbytnou potřebou pro mozek. Přestože synapse se obnovují celý život, a dospělí jsou schopni získávat nové znalosti učením a čtením, člověk už nikdy nepřijme nové schopnosti tak snadno jako v dětství. Jestli rodiče a politici nebudou věnovat dostatečnou pozornost podmínkám, ve kterých vyrůstají naše právě narozené děti, všichni pocítíme následky asi od roku 2010.

Po narození
Kdyby vědci mohli odposlouchávat mozek embrya 10, možná 12 týdnů po početí, zaslechli by podivuhodný zvuk. Nervové buňky vyvíjejícího se mozku burácejí cílevědomou aktivitou. Neurony, jak se tyto dlouhé, které vodí nervovým systémem a mozkem elektrické zprávy, nazývají, si nepřenášejí signály jen tak halabala. Naopak, je stále zřejmější, že rytmické praskání elektriky vzniká z koordinovaných vln nervové aktivity, a že tyto pulsující vlny mění tvar mozku. Vtesávají mentální obvody do vzorců, které, až bude čas, umožní novorozenému dítěti vnímat hlas otce, matčin dotek...

Mezi všemi objevy, které v posledních letech vyšly z neurobiologických laboratoří, je možná nejzajímavější zjištění, že elektrická aktivita mozkových buněk mění fyzickou strukturu mozku. Rytmická palba neuronů není jen vedlejším výsledkem výstavby mozku. Je základem procesu, který začíná značnou dobu před narozením. Mozek není počítač, který by byl sestaven a pak spuštěn. Začíná pracovat dlouhou dobu předtím, než je hotov. A stejné procesy, které tvoří mozek před narozením, řídí explozi učení, která nastává bezprostředně po něm.

Při narození obsahuje dětský mozek 100 bilionů neuronů. Je zde také trilion gliálních buněk, které jsou jakousi pláství vyživující a chránící neurony. Avšak zatímco počet nervových buněk je definitivně hotov, způsob, jakým jsou mezi sebou pospojovány, se ještě má dotvářet. "V tomto okamžiku mozek již nachystal obvody, které odhadl jako nejlepší pro potřebu vidění, vyjadřování atd." říká Karla Shatz z Kalifornské university v Berkeley. A nyní je na nervové aktivitě - která již není spontánní, ale je ovlivňována záplavou smyslových vjemů - jakým způsobem tuto základní síť dotvoří. Během prvních let života prochází mozek řadou význačných změn. Už brzy po narození vytváří o triliony více spojů mezi neurony, než by kdy mohl využít. Následuje proces přirozeného výběru, který připomíná Darwinovu teorii - vyloučí se ty spoje, které mozek nepoužívá nebo používá málo. Zbylé spoje v dětském mozku podstoupí drastické vyjednocení začínající v deseti letech nebo dřív. Pokud dítě nemá stimulující prostředí, mozek trpí. Výzkumníci z Baylor College of Medicine zjistili, že dětem, které si moc nehrají nebo mají málo doteku, se mozek rozvíjí o 20-30% méně než u normálních dětí jejich věku.

Aktivita mění mozek
Laboratorní zvířata - krysy, chované v klecích, kde měly hračky, vykazovaly daleko vyvinutější chování než krysy odkázané do nezajímavých beden a nejen to - měly asi o 25% méně synapsí na neuron. Řečeno jinak - bohaté zážitky skutečně vytvářejí bohaté mozky. Nové poznatky o vývoji mozku jsou však více než jen zajímavá věda. Dají se využít. Plynou z nich vážné důsledky pro rodiče a politiky. V dnešní době, kdy mámy a tátové jsou stále více pohlceni zaměstnáním, je stále podceňována důležitost blízké rodičovské péče, nutnost chovat dítě, mluvit s batoletem, dodávat dítěti stimulující zážitky. Ukazuje se naléhavá potřeba předškolních programů navržených k optimálnímu vývoji schopností mozku malých dětí. Odborníci varují, že bez takových programů by se trend snižovat náklady na péči tím, že matky malých dětí a batolat chodí do práce, mohl těžce nevyplatit.

"Existuje časový rozvrh rozvoje mozku, a nejdůležitějším rokem je ten první", poznamenává Frank Newman, prezident Education Commission of the States (Výchovné a vzdělávací komise Států). Zanedbávání nebo zneužití dítěte do tří let věku je velmi obtížné či dokonce nemožné napravit.

Důležitost genů
Vše začíná kolem třetího týdne těhotenství, kdy se v embryu tenká vrstva buněk svine dovnitř a vytvoří tím jakýsi cylindr naplněný tekutinou - tzv. nervovou trubici (neural tube). V této trubici se buňky zuřivě množí - každou minutu vznikne asi 250 000 nových buněk - vytváří se mozek a páteřní kanálek (spinal cord) ve sledu přesně daných kroků. Nežádoucí změny v prostředí dělohy, způsobené podvýživou matky, zneužíváním drog nebo třeba virovou infekcí, mohou narušit hodinářsky přesný postup tvorby nervového systému. Následkem mohou být některé formy epilepsie, mentální retardace, autismus či schizofrenie.

Lidé, kteří studují mozek, zůstávají v úžasu. Ne však nad tím, že vývoj mozku probíhá občas chybně, ale nad tím, že v takové většině probíhá správně.

Co mohou dělat rodiče?
Novorozenci vidí, i když nedokážou zaostřit a rozeznat detaily. Rodiče mohou s dětmi pravidelně cvičit koordinaci vidění a předejít tak případným zrakovým vadám. Již ve druhém měsíci života dítěte se vyvíjí emoční obvody pro pocit uspokojení nebo neuspokojení. Na jejich základě se pak vyvíjí vyšší emoce, např. radost a smutek, závist či náklonnost, pýcha nebo stud. Láskyplná a stálá péče poskytuje dětskému mozku dostatek stimulů pro správný vývoj. Již před porodem dítě rozezná a ladí se na melodii matčina hlasu. Šestiměsíční dítě rozeznává samohlásky, ze kterých se pak buduje řeč. Rodiče by měli na své děti mluvit co nejvíce - urychluje a zkvalitňuje to tvorbu řeči. Melodický hovor matky pak dítěti pomáhá spojovat zvuky s objekty.

Děti se dokážou, i když nekoordinovaně, pohybovat již od narození. Další čtyři roky se postupně (přes sahání po předmětech, válení, sezení, lezení , chůzi a běh) rozvíjí schopnost mozku koordinovat i ty nejsložitější pohyby. Rodiče by měli poskytnou dítěti co nejvíce pohybové svobody. I prosté sahání po předmětech rozvíjí mozkovou koordinaci. I aktivity jako jsou kreslení, nebo hra na housle či piano také rozvíjí pohybové dovednosti.

První dáma i hollywoodské hvězdy
Hillary Clintonová publikovala na základě nejnovějších zjištění o vývoji dětského mozku několik článků o tom, jak se dá snadno, úspěšně a lacině stimulovat správný vývoj dětí například pravidelným čtením před spaním. Je totiž již prokázáno, že děti, jimž rodiče pravidelně, ve vzájemném doteku, četli, dříve a lépe, než jejich vrstevníci četly, a v dospělosti neměly problémy se sebevyjádřením. Dětským lékařům se doporučuje, aby čtení před spaním v některých rodinách přímo předepisovali. Navíc se ukazuje, že právě ve věku, kdy děti tráví stále více času před obrazovkou televizoru nebo počítače, je večerní společné čtení výborným doplňkem a prevencí před odcizením a izolací nastávajícího informačního věku.

Americká televizní společnost ABC-TV začala v nejlepším vysílacím čase vysílat seriál o rozvoji dětského mozku, ve kterém vystupují Tom Hanks a Robin Williams. Pod různé další výchovné a informační akce různých nadací a společností se podepsali a při různých příležitostech vystoupili např. Barbara Streisandová, Whitney Houstonová a Whoopi Goldbergová, Steven Spielberg se svou ženou založili společnost na výrobu dětských výchovných filmů a také Starbright nadaci.

                                                                                                                                   
zdroj časopis Baraka


Zajímavosti o lidském mozku 

To, co je už za námi a to co je před námi jsou maličkosti ve srovnání s tím, co je uvnitř nás.
                                                                                                                       Ralph Emerson



DOKÁŽETE PŘEČÍST NÁSLEDUJÍCÍ VĚTU?

V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIGDE UINERVTISY VLŠYO NJAEVO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEUITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽUE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉU PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.
ZJÍMAVAÉ, ŽE ???



Co možná nevíte ...

  * Dospělý člověk má kolem 75 kilometrů nervů, které jsou rozmístěny po celém těle.
    Elektrické signály probíhají rychlostí vyšší než 400 km/h 
  * Mozek, který obsahuje 80% vody, představuje přibližně 1/50 celkové hmotnosti těla, 
    tj. 2 %, ale využívá více než 20 %
    veškeré energie organismu. 
  * Bylo zjištěno, že lidský mozek obsahuje asi dvanáct miliard nervových buněk čili neuronů. 
    Více než polovina z nich se
    nachází v mozkové kůře. Když budeme uvažovat milionu korových nervových buněk navzájem
    propojených do skupin o pouhých dvou neuronech a vypočítáme možný počet kombinací, dojdeme
    k číslu, které počet mozkových uspořádání spojů mezi neurony vyjadřuje jako desítku umocněnou 
    na dvě miliardy sedm set osmdesát tři milionů. Pro srovnání... celý hvězdný vesmír pravděpodobně
    neobsahuje více než deset na šedesátou šestou atomů. 

A co tedy (snad) víme ..
Nejsložitější a nejdokonalejší produkt matky přírody na naší planetě - lidský mozek - je také zároveň největším tajemstvím světa! Díky svému mozku a jeho inteligenci dovedeme jako jediný živočišný druh zasahovat do práce přírody - díky genetickému inženýrství vytvářet a upravovat živé organizmy. Na druhé straně dovedeme také na zemi během pár století nekompromisně zničit to, co příroda vytvářela miliardy let. 

Mozek je nejtajemnější organizovaná hmota na zemi, mikrokosmos, hluboký a neprobádaný. Sice jsme v posledních letech díky pokroku v mnoha vědních disciplínách získali obrovské množství nových poznatků, ale pořád známe jen nepatrnou část jeho tajemství.

Nervové buňky - neurony - se v lidském mozku vytvářejí pouze během nitroděložního vývoje. Spojení mezi neurony se uskutečňuje dotykem na zápojích (synapsích). Jedna buňka nenavazuje pouze na sousední neurony, ale každá je spojena s množstvím jiných. Mnohé neurony mají až deset tisíc synaptických zápojů! Mozková hmota vytváří nepředstavitelně složitý, přesto ale naprosto dokonale organizovaný komplex. 

Při testování pokusných osob bylo prokázáno, že pokud se lidé školí v oblastech, pro které podle vlastního přesvědčení nemají předpoklady, rychle se v nich zlepšují. Je to stejné jako s ochablými svaly. Nejsou slabé, protože je to jejich přirozená vlastnost, ale proto, že nebyly používány a zatěžovány. Bylo také zjištěno, že jakmile se začala zatěžovat jedna část mozku, začala stoupat výkonnost i všech ostatních. Jakmile se například lidé, kteří si o sobě dosud mysleli, že jakákoliv výtvarná práce je jim naprosto cizí, začali intenzivně učit kreslit, zlepšilo se jejich soustředění, začali se lépe vyjadřovat, zvýšila se jejich rychlost a správnost rozhodování ve vypjatých situacích, jejich kreativita se celkově zlepšila.

Jedním z největších překvapení při výzkumu mozku a jeho vlastností bylo zjištění, že mozkové funkce všech zkoumaných osob (s výjimkou patologických případů) dosahovaly přibližně stejné úrovně. Závěr byl překvapující, ale pro nás všechny velmi povzbuzující. Bylo prokázáno, že všichni máme přibližně stejné schopnosti, ať se to týká uměleckého projevu či kreativity. 
Je jen na nás, zda je probudíme a začneme je využívat, či je necháme lenošit a budeme se sami sobě vymlouvat na nedostatek nadání.

VÍTE, KOLIK SI PAMATUJETE?

10% z toho, co čteme
20% z toho, co slyšíme
30% z toho, co vidíme
50% z toho, co slyšíme a vidíme
70% z toho, co říkáme
90% z toho, co děláme 

zdroj: internet 


Život z levé strany 

Dítě má od narození zakódováno v genech, jestli bude jíst, kreslit, čistit si zuby a psát levou nebo pravou rukou. 
Nezáleží na tom, zda je dítě levák či pravák, klíčová je správná podpora.

Desetiletý Jonáš a jeho kamarád David něco kutí. Kreslí a střihají. Najednou se David naštval na nůžky ve své pravé ruce. „ ty tvoje nůžky vůbec nestřihají, měl bys je vyhodit.“ Jonáš se začal smát, protože přesně věděl, co se stalo: kamarád vzal omylem nůžky pro leváky, které v ruce praváka skutečně nefungují. 

Trénink na věci pro praváky 
Pocit, jaké to je zvládat věci, které prostě nefungují, Jonáš i každý levák dobře znají. Studie říkají, že přibližně deset až dvacet procent populace jsou leváci. Žijeme ovšem ve světě, kterému dominují lidé píšící pravou. Všechny předměty každodenního života – například otvírák na konzervy, brousek a nůžky – jsou vyrobeny pro použití pravou rukou. Zvonky, okenní rukojeti, vypínače a mnoho dalších věcí je vždy konstruováno pro praváky a pokud možno bývají na pravé straně. Častým a podceňovaným výsledkem je to, že mnoho leváků se „vytrénuje“ na používání pravé ruky – a to bez povšimnutí rodičů a aniž by si to sami uvědomovali. Děti velmi brzy zjistí, že vše funguje snadněji, když používají pravou ruku. Nůžky najednou střihají, a když pomáhají mámě loupat brambory, škrabka v pravé ruce znenadání pracuje tak, jak má. Zdá se, že mnoho věcí „poslouchá“ jen v pravačce. Malé děti navíc hodně napodobují, a vidí-li rodiče nebo starší sourozence, že drží všechno v pravé ruce, obvykle to kopírují.

Vše je v genech 
Vědci předpokládají, že preference používání jedné ruky jsou dědičné a způsobené dominancí jedné poloviny mozku. 
Lidé s dominantní pravou polovinou preferují levou ruku. Pokud je dominantnější levá strana mozku, lidé používají spíše pravou ruku. Dodnes věda bojuje při hledání vysvětlení toho, co ve skutečnosti způsobuje dominanci jedné nebo druhé poloviny mozku. Jisté ale je, že tuhle genetickou predispozici lze změnit. Z toho důvodu německá psycholožka dr. Johanna Barbara Sattler popisuje každé přeškolení leváků – bez ohledu na to, zda se přeškolili nevědomky nebo z donucení – jako velký zásah do mozku. „Pravá polovina mozku bude stále dominantní, ale najednou je potlačena a není využívána. Levá strana musí zvládat více, než kolik může. Výsledkem je jakýsi zmatek v hlavě a často přetížené děti, které si rozvíjejí problémy s chováním.“ 

Kupředu, levá!
Jonáš je šťastný, protože velmi brzy objevil dominanci levé ruky. Rodiče to ovšem očekávali, protože otec i dědeček jsou také leváci. Už v prvním roce bylo zřejmé, že k čemukoli, co roční Jonáš dělal, používal levou ruku: chytání věcí, držel se levou, když vstával, i když prudce odhazoval lžíce se špenátem. 
V tak zřejmém případě je pro okolí velmi snadné ho v tom podporovat. Nikdy ho například nikdo nenutil, aby používal tu „správnou“ (tedy pravou) ruku, přestože se postupně naučil, že potěší zejména starší lidi, když jim podá pravačku na přivítanou. V souvislosti s rozvojem dětí postupně narůstá i množství užitečných věcí pro leváky, které je vhodné mít. Existují legrační věcičky, například speciální dětské lžičky zatočené doprava pro ty nejmenší; buďme upřímní – tohle je sice krásné, nikoli však nutné. Nezbytné jsou na druhou stranu například nůžky, které by leváci měli mít, když začínají něco vyrábět; nebo pero pro školáky.

Leváci ve škole
Ve školce se zdá, že všechno jaksi funguje, ale ve škole to leváci mívají komplikovanější. Dítě je třeba podporovat a informovat učitele. Když začal Jonáš chodit do školy, první týden se neustále pošťuchoval se svým spolužákem v lavici. Jeho učitelka udělala běžnou chybu, předem chlapcům nevybrala pro ně ta správná místa v lavici. Jonáš si totiž jako levák sedl na pravou stranu a jeho spolužák – pravák – na levou. Nevyhnutelným výsledkem pak bylo jejich neustálé žďuchání a šťouchání. Problém byl nakonec rychle a snadno vyřešen, protože platí jednoduché pravidlo, že leváci by vždy měli sedět na levé straně lavice. 

Vyřešit problém se psaním už tak snadné není, protože například písanky jsou vyrobeny pro praváky. Dítě si levou rukou zakrývá zadání – příklady správně napsaných slov, a naučit se psát je tak pro ně neúměrně složitější. Experti radí v tomto případě učit děti, které píšou levou, aby si papír natáčely jinak: vždy trochu více doleva, mírně diagonálně (úhel 30°) s levým rohem papíru nahoru. Další pomůckou může být napsat – po domluvě s učitelem – předlohy i na pravou stranu papíru. Dobrá spolupráce rodičů s učiteli každopádně pomáhá předejít problémům a nesprávnému závěru, že dítě je hloupé nebo líné. 

Jak se to dozvím? 
Pokud si nejste jisti, zda je vaše dítě levák, existují triky, jak to zjistit. Klíčové jsou například činnosti, které vyžadují práci jednou rukou a které zároveň nejsou tolik ovlivněny vzděláním. Jde například o házení kostkou, čištění zubů, zalévání květin konvičkou nebo vybírání perliček z nádoby. To, ve které ruce dítě drží lžíci a vidličku, a také kterou rukou maluje, může být pomocným kritériem a stopou; tyto činnosti jsou však obvykle ovlivněny okolím, takže mohou být matoucí. V případě, že si nejste jisti, kontaktujte pedagoga nebo psychologa. 

Kreativní leváci
Prostorová představivost a kreativní myšlení je doménou pravé poloviny mozku. Proto jsou kreativita a umělecké schopnosti popisovány jako hlavní charakteristiky leváků. Tuto teorii podporují slavní leváci, jako byli Michelangelo, Leonardo da Vinci, Picasso, Vincent van Gogh, Beethoven, Goethe, Kafka, Einstein, Phil Collins nebo Paul McCartney. 

Kromě mnoha dalších slavných leváků i dva nejkreativnější američtí prezidenti byli leváci: Ronald Reagan (než se stal prezidentem, hrál ve westernových filmech) a Bill Clinton (který je kreativní opravdu v mnoha směrech…). Pokud vás zajímá dlouhý seznam slavných leváků, podívejte se na internetové stránky http://www.anythingleft-handed.co.uk/famous.html 

Zrcadlové psaní – „Leonardův fenomén“
Zrcadlové psaní je fenomén, který zajímá všechny vědce a specialisty zabývající se psaním levou rukou. Písmo v tomto případě začíná na pravé straně papíru a písmenka a slova jsou psána zprava doleva a orientována k levé straně papíru. Mnozí přeučení leváci jsou bez jakéhokoli tréninku schopni zrcadlově psát dominantní levou rukou, přestože se učili psát pravou. Umějí to bez problémů a přemýšlení. Legrační je, že většina z nich není schopna tak snadno zrcadlové psaní číst – dokonce ani po sobě. Nejslavnějším člověkem, který psal zrcadlově, byl Leonardo da Vinci. Psal tak všechny své studie a lidé se domnívají, že se tak snažil své věci kódovat. Přestože to zní jako velkolepý základ pro záhadný thriller, vědci mají mnohem prostší vysvětlení. Předpokládají, že da Vinci byl přeučeným levákem a spontánně tak zapisoval své myšlenky. Dává to smysl, protože kdokoli, kdo položí zrcadlově psané studie před zrcadlo, si je může snadno přečíst. Da Vinci by jistě nepoužíval tak jednoduchý způsob, kdyby své dokumenty chtěl opravdu kódovat. Vědci zatím nenašli jasné vysvětlení pro fenomén spontánního zrcadlového psaní. Jisté ale je, že je to často specialita přeučených leváků, kteří používají pravou ruku. Je zajímavé, že jakmile se přeučí „zpět“, tuto schopnost obvykle ztrácejí. 

Levá před pravou 
U většiny dětí se už ve věku před mateřskou školkou projeví, jestli jsou praváci nebo leváci. Nejpozději během školky se definitivně rozhodne, která ruka je upřednostňována a je dominantní. V případě, že si vy ani dítě nejste jisti, je třeba to stanovit před zápisem do školy. Psycholog nebo pedagog ve školce nebo v budoucí škole by měl provést testy, aby se rozhodlo dříve, než se dítě začne učit psát. Pokud má dítě problémy s učením – zejména s psaním a čtením – a začíná mít problémy s chováním, může to být způsobeno tím, že je ve skutečnosti levák, ale nevědomky se přeučilo na praváka. Odborníci jsou přesvědčeni, že rozhodně dává smysl vrátit děti – i dospělé – k jejich predispozici. Je ovšem třeba to provést pod dohledem odborníka, protože v opačném případě by se mohly problémy spíš zhoršit než ustoupit. Přestože je dominance levé ruky dědičná, neznamená to, že všechny děti nebo kterékoli z nich, musí být také levákem. Je ale pravda, že pravděpodobnost, že bude dítě levák, stoupá, pokud je jeden nebo oba z rodičů také levákem. 

Praváci versus leváci? Kdepak - leváci s praváky.
Ačkoliv se zdá, že leváci a praváci jsou velmi odlišní, přece jen mají něco společného - dokážou-li používat obě mozkové hemisféry, mohou z toho jen profitovat. Když se jim podaří aktivovat nedominantní hemisféru, mohou dosáhnout vyrovnání levé a pravé poloviny a díky tomu využívat všechny svoje zdroje.
A ještě něco: "Neví-li někdo, kde je vlevo a kde vpravo, jak má pak vědět, kudy rovně?" 

Doporučená literatura:
Hry pro pravo - levou orientaci a pro radost: Daniela Janečková
Hry pro rozvoj dětského mozku: Pam Schiller
Mozek jako nástroj: Vladimír Prinke
Příručka pro uživatele mozku: Howard Pierce

zdroj: internet


Vyrovnání mozkových hemisfér - jak toho dosáhnout

Ke kompenzaci obou polovin mozku dochází podle psychologických poznatků především v tzv. stavech útlumu. Když člověk tzv. "na nic nemyslí". Jako například při delší jízdě vlakem, kdy nepůsobí jinak aktivní polovina mozku na tu potlačovanou jako blok. Díky tomu mívají praváci v takových situacích tvůrčí myšlenky a leváci oproti tomu začínají uspořádávat a systematizovat. Tyto fáze útlumu jsou tedy velmi zdravé. Pro leváky lze tedy jen doporučit nebrat si pro jednou do vlaku nic ke čtení, ale připravit si psací blok nebo diktafon, aby mohli zachytit myšlenky z jinak potlačované hemisféry, než je opět zapudí hemisféra dominantní. 
Nejen děti, ale i dospělí mají mít sny, a když si někdy na chvilku sedneme k psacímu stolu a budeme jen tak zírat do prázdna, může to být naprosto konstruktivní fáze. Levákům se to asi přihodí častěji než pravákům - zkrátka potřebují více pracovních přestávek na zotavení.

Pozorujte někdy sami sebe. Zjistíte, jak příznivě se fáze útlumu v bdělém stavu projeví na vaší řeči. U praváků povzbuzují fáze útlumu fantazii a kreativitu a v té době je napadají úžasná přirovnání a představy. Objevují slova, věty a složité konstrukce, na které by při "plném vědomí" jen sotva přišli. Leváci oproti tomu rozpoznávají - samozřejmě vždy svým způsobem - logické vazby, časové posloupnosti a symbolické souvislosti.

Kromě vědomě "schválených" fází útlumu, existují i cvičení, jak hemisféry vyrovnat. Jsou vhodná pro leváky i pro praváky, protože kompenzace hemisfér vždy představuje odlehčení dominantní poloviny mozku. Cvičení můžete provádět kdykoliv a kdekoliv. Nejlepší je, když si je nejprve vyzkoušíte a potom se rozhodnete pro jedno či dvě, která vám budou dělat obzvláště dobře. Ta pak provádějte pravidelně. S dětmi je provádějte samozřejmě formou hry s nějakým příběhem, určitě je nenuťte ke drilu. A když se jim nechce - stačí jednoduchý trik. Cvičte s nimi současně - zaručuji vám velkou legraci.


LEŽATÁ OSMIČKA
Nakreslete ve vzduchu nataženými pažemi velkou ležatou osmičku - znamení nekonečna. Mějte přitom oči zacílené na konečky prstů, abyste pohledem provázeli pohyby rukou.

Pro toto cvičení mohu doporučit alternativu - žonglovat. Žonglování se třemi míčky totiž nejen pomůže překonat přirozený uchopovací reflex, díky čemuž se uvolní mysl - v ideálním případě budou navíc míčky do vzduchu létat ve tvaru ležaté osmičky. Žonglér se musí umět dívat skrze míčky a vnímat je nepřímo - pokud se na jeden podívá, ostatní mu spadnou. Relativně rychle zjistíte, jak blahodárný účinek žonglování má. Pohyby těla, tvar, který míčky při letu opisují, vlastní dech a především pohled do prázdna - to vše dokáže mozek mimořádně uvolnit. A pokud to zkusíte trénovat společně s vašimi dětmi, je přitom ještě neobyčejná legrace. Já sama jsem nedokázala odtrhnout oči od své mladší handicapované dcery s jakým nadšením to stále zkouší do kola a jak ji tato činnost uvolňuje bloky v těle, se kterými jsme nemohli hnout. Jak po celém pokoji létají balónky sem tam a jaká se rozprostře najednou zvláštní pohodová atmosféra.

A mimochodem vlastní zkušeností je potvrzeno, že jako leváci se naučíte žonglovat rychleji než praváci, protože vzhledem ke své levorukosti a nastavení světa pravorukým, musíte v životě častěji používat obě ruce. 


KŘÍŽOVÉ CVIČENÍ
Vezměte si papír A5 nebo A4 a pomocí pravítka spojte čarou nakreslenou fixem pravý horní roh s levým dolním a levý horní s pravým dolním. Vznikne vám kříž. Takto upravenou pomůcku umístěte ve výšce svých očí např. magnetem na lednici. Obě oči se při cvičení stále dívají do středu kříže, kde se čáry protínají. Poté zvedněte vysoko koleno a dotkněte se ho loktem ohnuté protilehlé ruky v tomto sledu - levého kolena pravým loktem a naopak. Je jedno, kterou nohou začínáte. Snažte se tento pohyb dělat co nejpomaleji a plně se soustřeďte očima stále do středu kříže. 

Varianta pro střídání - zvedáte současně koleno a stejnou ruku ohnutou v paži do pravého úhlu směrem ke stropu - pravé koleno a pravou ruku a naopak. Tyto dvě varianty střídat - 10krát křížem a 10krát současně. Cvičení vždy ukončujeme variantou křížem - opačné koleno k opačnému lokti. Po celou dobu se díváte stále do středu kříže - v obou variantách. Někdy začátky vypadají, že člověk neví, co dřív - hlavně v klidu a pomalu, po čase se to poddá.


SLON
Postavte se vzpřímeně s uvolněnými koleny. Položte si levé ucho na levé rameno. Měli by jste ucho přitisknout k rameni tak blízko, aby jste mezi uchem a ramenem "imaginárně"dokázali udržet kus papíru.Natáhněte levou paži a namalujte v prostoru před sebou s nataženým ukazováčkem velkou ležatou osmičku. Trup přitom bude následovat pohyby paže, bude se tedy trochu kývat sem a tam. Začněte pohybem doleva nahoru. Sledujte očima konečky prstů po celou dobu, kdy kreslíte osmičku. Opakujte cvičení 3krát až 5 krát na každou stranu. Aktivují se tak všechny oblasti duševně-tělesného systému a kromě toho se tím uvolní i pnutí v šíji.

SOUBĚŽNOST
Vezměte si kus papíru a do každé ruky jednu tužku. Nyní začněte kreslit oběma rukama najednou zrcadlově obrácené obrazce - nejlepší je začít s jednoduchými tvary jako jsou třeba kruhy. Připadá-li vám toto cvičení těžké, můžete si během kreslení nahlas říkat pokyny "nahoru" nebo "dolů", aby jste lépe koordinovali pohyby rukou. Tímto cvičením podporujete koordinaci očí a přispíváte k souladu systému oko - ruka. Díky tomu dosáhnete lepší zručnosti při psaní.

zdroj: internet


Inteligencí je víc 

Harvardský profesor Howard Gardner věří, že naše kultura příliš zdůrazňuje logické myšlení na účet dalších druhů talentů a dovedností. 

Představte si na okamžik, že žijete v prehistorické době. Uprostřed noci vás probudil dusot mamuta Představte si dále, pro účel tohoto myšlenkového experimentu, že byste si mohl zavolat na pomoc kohokoliv z 20. století. Kdo by to byl? Einstein? Joyce? Roosevelt? Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že by vám asi žádný z oceňovaných velikánů našeho století moc nepomohl. Spíše byste uspěli se Schwarzeneggerem. Prehistorická inteligence měla víc než s rychlostí myšlení co do činění s rychlostí reflexů, silou svalů, rychlostí běhu. 

Vyrostli jsme v přesvědčení, že být chytrý znamená být sečtělým holohlavým vědcem. Inteligence ale znamená úspěšně reagovat na nové situace a být schopen se poučit z minulých zkušeností. Když se vám porouchá na dálnici auto, kdo je na jeho opravu ten nejinteligentnější? Někdo s titulem z nějaké univerzity nebo mechanik, který vyšel jen základní školu? Když zabloudíte ve velkém neznámém městě, kdo vám nejlépe pomůže? Roztržitý, ale vzdělaný profesor nebo kluk se smyslem pro orientaci? Inteligenci tedy závisí spíše na prostředí, okolnostech a požadavcích - ne na výši naměřeného IQ nebo druhu diplomu. 

Existuje inteligence atleta, umělce, teologa, prodavače, architekta atd. Náš vzdělávací systém se soustřeďuje převážně na čísla a slova a nevšímá si jiných dětských dovedností a schopností. Možná i vy jste jedním z naprosté většiny potenciálních umělců, hudebníků, spisovatelů, architektů nebo dokonce duchovních lidí, jejichž schopnosti se nerozvinuly, protože jim nikdo nevěnoval pozornost. 

Profesor Howard Armstrong vyvinul teorii vícenásobných inteligencí.
Tvrdí, že existuje nejméně sedm hlavních druhů inteligencí - inteligence jazyková, logicko-matematická, prostorová, hudební, tělesně-pohybová, komunikační a niterná. 

Jazyková inteligence - cesta slov

Tato inteligence je asi nejrozšířenější formou, je to inteligence novináře, právníka, politika, vypravěče příběhů. Naše kultura právě tuto inteligenci, spolu s inteligencí logicko-matematickou, oceňuje nejvíce. Obdivujeme se lidem, kteří mají velkou slovní zásobu, kteří se dokáží plynně vyjádřit před ostatními - například moderátorům, hlasatelům, senátorům či výmluvným manažerům. Obdivujeme spisovatele jako hvězdy. Před profesory cítíme úctu. 

Nejužívanější test IQ v naší kultuře počítá převážně s těmito typy inteligencí. Skutečná lingvistická inteligence je ale něco více než schopnost odpovídat na otázky standartního testu. Má co dělat s problémy větné skladby, výslovností, sémantikou a je pragmatická. Lidé s vysoce rozvinutou lingvistickou inteligencí dokáží rozeznávat zvuky jazyka, a rádi si s jazykem hrají. Joyce například vymyslel tisíce jazykolamů a říkánek. Proust byl jako školák často plísněn za to, že píše příliš dlouhé věty. Básníci mají schopnost nalézat nové významy synonym atd. Nejdůležitější složkou lingvistické inteligence je ale schopnost používat jazyk ke konkrétním účelům. To je či byla inteligence Churchilla (dokázal inspirovat), Wericha (dokázal bavit), Asimova (dokázat instruovat) a dalších. 

Pohybová inteligence - moudrost těla

V jedné kapitole Dubliňanů Joyce popisuje pokladníka v bance Duffyho, který žije na předměstí Dublinu. Potká ženu, seznámí se s ní a začnou spolu chodit, ale rozejdou se, když se ho žena dotkne na tváři. Joyce poznamenal: Žil příliš blízko svého těla. Naznačil tím, že tento muž žil v jakémsi mentálním vězení, oddělen od skutečných smyslových zážitků těla. V širším slova smyslu tak spisovatel charakterizoval společenský problém, rozkol mezi mentálním a fyzickým světem. 

Ve starém Řecku byla tělesná výjimečnost oceňována stejně jako umělecká nebo filosofická. I Římané věděli, že "ve zdravém těle zdravý duch". Východní kultury rozvíjely po celé tisíciletí kulturu těla ve formě jógy, tai-či, nebo aikida. Naše kultura však od středověku umrtvovala tělo ve jménu ducha a velcí myslitelé začali ve svých pracích tělo ignorovat ve smyslu slavného výroku Descarta "Myslím, tedy jsem". 

Jaksi tím udělal z nás všech jakési pány Duffy. Intelektuální aktivita začala být identifikována jen s lingvistickou a logicko-matematickou dovedností. Fyzická aktivita byla něco druhořadého, odkázána do tělocvičen nebo ložnic. I dnes je pro většinu z nás atlet synonymem jakési intelektuální tuposti a pracovat fyzicky znamená být druhořadým občanem. 

Teorie vícenásobných inteligencí hledá spojení mezi myslí a tělem. Základem tělesně pohybové inteligence je schopnost výborně kontrolovat pohyby těla (inteligence atleta, tanečnice, mima, herce) nebo dovedně pracovat s různými objekty (inteligence sochaře, truhláře, obuvníka, instalatéra). 

Japonci například velmi oceňují tělesné schopnosti čajového mistra nebo aikidisty. Holčičky na Bali tráví spoustu času procvičováním ohebnosti prstů na rukou, aby byly schopny vyjádřit určité emoce tanečními pohyby. Děti na Nové Guineji dokáží veslovat a kormidlovat mnoha způsoby s neobyčejnou dovedností. 

Tělo mnohých lidí se zdá být jakýmsi barometrem jejich vnitřních stavů a postojů. Říkáme často, že"to cítíme v kostech", že je to "až nad hlavu", nebo že to "leží v žaludku". Vychovatel Viktor Lowenfeld hovoří o těchto haptických lidech jako o těch, kteří čerpají většinu informací z kinestetických zdrojů. Haptická osoba zkoumá svět tak, že se ráda a často pohybuje a stále se něčeho dotýká. Přibližně čtvrtina populace dává přednost haptickému vnímání před běžnějším vizuálně-prostorovým vnímáním. 

Tělo je inteligentnější nejen, když vám pomůže, abyste lépe četli, psali a mysleli, ale také, když je rychlejší, ladnější, snadnější v pohybech. Jinak řečeno, Wayne Gretsky je mozkovým chirurgem hokejového hřiště a Rodin byl Einsteinem kamene. 

Prostorová inteligence - myšlení vnitřním okem mysli

Americký vědec Louis Agassi byl člověk, který miloval detaily. Jednou se jeden jeho asistent přihlásil o práci a Agassi mu dal prostudovat jednu neobvyklou rybu. Pak odešel, a asistent rybu chvíli studoval a pak čekal na svého profesora. Myslel si, že už rybu zná nazpaměť. Jenže Agassi se nevracel a nevracel. Po několika hodinách byl asistent unaven, znuděn, zklamán. Z nudy začal rybu kreslit a počítat všechny její skvrny. Objevil, že předtím toho spoustu nezjistil, například, že ryba nemá oční víčka. Když se profesor konečně vrátil a prohlédl si, co asistent zjistil, nespokojeně zakroutil hlavou a asistent musel rybu studovat další dva dny. O mnoho let později tento muž, dnes velmi uznávaná autorita ve svém oboru, stále na ty tři dny vzpomíná jako na nejlepší lekci, kterou kdy dostal. 

Příběh naznačuje, co znamená soustředěná pozornost, umění vidět i to, co je na první pohled zřejmé, a přesto to obyčejně nevidíme. Má to co dělat a prostorovou (tvarovou) inteligencí. Jde o schopnost co nejpřesněji vnímat prostorový svět kolem nás. Je to inteligence architekta i Šerpy, vynálezce i mechanika, inženýra i cestovatele. Prostorově inteligentní člověk vidí věci - ať už v reálném světě nebo ve své mysli - tak, jak jiní ne. Umí také své obrazové představy měnit a pracovat s nimi, ať už viditelně, jako kreslením, budováním, vynálezectvím, nebo jen ve své představě (rotovat s nimi, transformovat je). 

Přímý vizuální vjem světa je základem prostorové inteligence. Většinou vidíme všichni stejně, přesto jsou ale mezi námi takoví, kteří vidí ostře a do dálky jako třeba jestřáb. Člen kmene Gikwe dokáže z několika stop antilopy na poušti Kalahari určit, jestli to byl samec nebo samice, jak byl velký a v jaké náladě tudy prošel. Eskymáci dokáží z nepatrných odchylek ve tvaru sněhu určit spoustu pro ně životně důležitých věcí. My už ale máme mapy, značky a jiné formy verbálních a číselných informací, takže nám značná část toho, co máme před očima, jaksi uniká, protože používáme výhradně logicko-matematickou a lingvistickou inteligenci. 

Inteligence bytového architekta, umělce, sochaře nebo výtvarného kritika je více vědomě estetizující. Vyžaduje navíc estetickou citlivost, schopnost posoudit např. světlo, stín, harmonii struktur a barev. Picasso jednou vyprávěl, že se procházel a najednou cítil takovou zelenost, že ji musel okamžitě dostat na plátno. 

Jste-li prostorově inteligentní, ve škole asi budete mít málo příležitostí projevit svou přednost. Většinou vás budou považovat za snílka. Přesto to budou asi právě tihle snílci, kteří přinesou tvůrčí nápady a nové vize. 

Hudební inteligence - využít melodickou mysl

Když byl Mozart dítě, navštívil Sixtinskou kapli v Římě a byl unešen hudbou, kterou tam slyšel. Naneštěstí Vatikán tuhle hudbu (Miserere od Gregoria Allegriho) zakázal provozovat kdekoliv jinde než v kapli. Mozart to vyřešil svérázným způsobem. Zašel ještě jednou do kaple a pak doma napsal celou partituru skladby zpaměti. Později několikrát prohlásil, že když skládá, slyší vždy celou skladbu v duchu. Schumann dokázal poslouchat piano a přitom "slyšet" všechny další nástroje orchestru. Čajkovskij dokázal skládat a přitom dokonale slyšet, jak budou všechny nástroje a tóny slyšet v konkrétním koncertním sále v Moskvě. Schopnost slyšet hudební tóny přímo v mysli je důležitým aspektem hudební inteligence. V jedné z mála studií bylo zjištěno, že 50% profesionálních hudebníků si dokázalo v mysli přehrát jednu populární píseň, notu po notě, jakoby ji hráli na pianu, zatímco z psychologů, kteří se také testů účastnili, to dokázalo jen 5%. 

Hlavní součástí hudební inteligence je schopnost vnímat, oceňovat a produkovat rytmy a melodie. Hudební inteligence je ale vrozena každému, kdo má hudební sluch, dokáže udržet rytmus a poslouchat a oceňovat různé typy hudby. 

Mnohé kultury na světě cvičí své příslušníky, aby byli hudebně gramotní. V Maďarsku díky vlivu Zoltána Kodályho hraje ve škole prakticky každé dítě každý den. V Ghaně mezi Dagombasy se říká, že jejich děti hrají hudbu tak vášnivě, jako se americké děti dívají na televizi. V Japonsku dokázal vzdělávací program firmy Suzuki přivést ke hraní na housle miliony dětí. 

Mnoho lidí není sice profesionálními hudebníky, přesto ale vyjadřují svou hudební inteligenci tím, že mají hudbu rádi a rádi ji poslouchají. 

Logicko-matematická inteligence - matematická mysl

Na konci Dona Quichota se Sancho Panza stane guvernérem jednoho malého vzdáleného ostrova a slíbí že bude dodržovat všechny tamní zákony. Tradice velí, že každý návštěvník je dotázán, proč ostrov navštívil. Řekne-li pravdu, může na ostrov, zalže-li, je oběšen. Jednou ale na ostrov přijel turista, který prohlásil - přijel jsem, abych byl oběšen. Kdyby ho pustili na ostrov, lhal by, kdyby byl oběšen, byla by to pravda. 

Tato pasáž naznačuje, co to je logicko-matematická inteligence. Ačkoliv jsme probrali již čtyři typy inteligencí (můžeme vizualizovat, slyšet dialog a zvuky, fyzicky cítit předměty)m je tu stále něco, co nepatří ani to prostorové, lingvistické, pohybové a hudební inteligence. Vzájemný protiklad dvou nekompatibilních ale logických vyjádření pozvedává naši inteligenci do říše čistě konceptuálních myšlenek. 

Tato forma myšlení, charakteristická pro vědce a teoretické matematiky, je nesnadno popsatelná. Při jednom testu teoretických fyziků zjistila psycholožka Roeová, že více jak 50% pokusných osob používalo abstraktního myšlení. Někteří to popisují jak "pocit jistých vztahů", nebo že to "prostě vědí". 

Howard Gardner definuje logicko-matematickou inteligenci jako schopnost rozeznávat logické a matematické vzory a umět s nimi vědomě pracovat. 

Komunikační inteligence

Shakespeare byl podle svých současníků sociálním chameleonem. Dokázal prý být spíše všemi ostatními než sám sebou. Určitě každý známe lidi, kteří mají rozvinutou komunikační inteligenci. Základem této inteligence je schopnost správně rozlišovat záměry, motivace, nálady, pocity a myšlenky jiných lidí. Podle Gardnera jsou jen sociálně se chovající primáti schopni uvažovat o důsledcích svých chování, kalkulovat s chováním jiných a počítat s výhodami nebo riziky v sociálních vztazích. 

Jedna věc je chápat tyto mezilidské vztahy a procesy, druhá věc je používat zjištěné okolnosti k prospěchu sebe sama nebo jiných lidí. Shakespeare byl v pochopení motivů a pocitů jiných lidí génius, se svým životem ale měl problémy. Zakladatel interpersonální teorie psychiatr Harry Stack měl také v jednání s ostatními lidmi velké problémy. Komunikačně inteligentní lidé dokáží využít svých schopností vcítit se do jiných lidí například k přesvědčování, řešení konfliktů, k získávání důležitých informací, k ovlivnění kolegů či šéfů atd. nejrůznějšími způsoby. Inteligence může být i schopnost přimět jiné, aby vám pomohli. Umět mobilizovat lidi. . je v životě ta nejlepší strategie. Podle jedné studie tráví špičkoví manažeři 50 - 90% svého času jednáním se šéfy, klienty, kolegy a dalšími lidmi. Ukázalo se, že ti nejlepší manažeři dokáží mobilizovat ostatní v zájmu společného cíle. 

Jedním z důležitých aspektů této inteligence je schopnost některých lidí nalézt v kolektivu klíčové typy, kteří jim pak s mobilizací celého kolektivu pomohou. Podle R. Boltona 80% lidí, kteří nezvládli své zaměstnání, museli odejít, protože nedokázali vycházet s ostatními kolegy. 

Podobně i v osobním životě jednotlivce záleží na schopnosti nalézt si okruh přátel a vztahů s příbuznými a kolegy i četnost úspěchů nebo emočních či fyzických problémů. Jiná studie (zkoumala chování a vztahy lidí na svatbách, pohřbech, v kostele a na jiných shromážděních) zjistila, že lidé, kteří byli v tomto žebříčku sociálních vztahů nízce ohodnoceni, měli velkou pravděpodobnost, že v příštích devíti letech předčasně zemřou. James House, předseda sociologické sekce univerzity v Michiganu to vyjádřil takto: "nedostatek sociálních vztahů zvyšuje rizika úmrtnosti." 

Inteligence vnitřního já

Ramana Mahariši, jeden z největších světců moderní doby, zažil ve svých sedmnácti letech něco, co změnilo jeho život. Seděl sám v domě svého strýce, když ho náhle zasáhl "intenzívní záchvěv strachu ze smrti". Byl tehdy zdráv, ale intenzita toho pocitu ho přinutila, že si lehl na podlahu, zadržel dech a snažil se prozkoumat smysl toho, když je člověk "mrtvý". Uvědomil si, že zatímco tělo může umřít, jeho já, pocit "já", bude žít dále. Později napsal, že ta myšlenka nebyla jen myšlenka, ale silný živý reálný pocit pravdy, kterou bez jakéhokoliv dalšího přemýšlení akceptoval. Ona absorpce "já" pak nepřetržitě trvala stále dál. Mahariši se navždy změnil. Po několika týdnech opustil domov a odešel do svatého města Tiruvannamalai, kde zůstal dalších více jak padesát let a kde učil lidi z celého světa, jak zkoumat sebe sama. 

Maharišiho setkání s pocitem jáství bylo výjimečné. Takováto zkušenost reprezentuje ale proces, který většina lidí v té či oné formě také zažije. Každý si položí otázku "kdo jsem?" Pro někoho to může vypadat jako Hlavní nádraží s množností odejet do všemožných směrů všemožnými způsoby (doufáním, hrou, přáním, vůlí, plánováním). Pro jiné to je stůl plný srovnaných přihrádek, které obsahují jejich zkušenosti a pro které si každý může sáhnout, bude-li chtít zjistit, co to je být člověkem. Pro mystiky je to Zlatý Klenot Dokonalého Vědomí, který transcenduje světské aktivity ega. Bez ohledu na to, jak je každý definujeme, ono "já" tvoří důležitou součást naší osobnosti na cestě poznání. 

Podle Gardnera osoba s vysokou vnitřní inteligencí dokáže mezi početnými emocemi rozeznat a pojmenovat ty, které mu umožní pochopit je a ovlivnit tak své chování. Takoví jsou terapeuté, moudří stařešinové a mnozí spisovatelé. Proust strávil značnou část dnů tím, že ležel na posteli a byl schopen upamatovat se na své dětství s množstvím neuvěřitelných detailů. Výsledkem bylo mnohosvazkové dílo, které navždy poznamenalo historii západní literatury. Román začíná padesátistránkovým popisem nálad dítěte, které čeká na matku, aby ho políbila na dobrou noc. 

Freud, když mu bylo 39 let, začal každý den trávit večer půl hodiny svému sebezkoumání. Používal stejných metod, jaké používal při práci se svými pacienty, tedy volných asociací, snů, a vzpomínek z dětství. Provozoval to celých 49 let a jistě to značnou měrou přispělo k vytvoření psychoanalýzy. 

Théravádoví buddhističtí mniši tráví několik hodin denně v intenzívní meditaci na svou mysl. Vyvinuli důkladný psychologický systém, který klasifikuje mentální procesy založené na vnitřní zkušenosti vědomí. Rozeznávají například jedenáct pozitivních příhod, dvacet zdrojů mentální nestability, devět fází mentální kontroly a nesčetně dalších kategorií mentální práce. 

Hledač sebe sama se musí oddělit od své každodenní existence a najít klidné místo, kde se může otevřít tomu tajemnému a zázračnému v sobě samém. Prožili to i největší hledači, zakladatelé největších světových církví - Buddha (seděl pod stromem Bodhi), Ježíš (odolal pokušení v poušti), Mohamed (hledal útočiště v jeskyni Hera během ramadánu). V šamanských kulturách se šamané často na celé týdny izolují a čekají na svou vizi. 

Teolog Martin Buber vyprávěl příběh muže, který, když zemřel, čekal, že se ho svatý Petr zeptá "Proč jsi za svého života nebyl více jako Mojžíš?", ale ten se ho zeptal "Proč jsi za svého života nebyl více sám sebou?" 

Tím, že se pokusíme stát se více sami sebou, ať to znamená cokoliv, se můžeme spasit už v tomto životě, když ne v těch dalších. 

Společnost se mění a stejně tak se mění i požadavky na naši inteligenci. Na počátku je naznačeno, že zatímco v prehistorických časech to byla především inteligence prostorová a pohybová, dnes je opět čas změny: inteligence se mění tak jako móda. S nástupem počítačů přestávají nacházet uplatnění a ocenění jisté části inteligence logicko-matematické, zatímco jiné, před třiceti lety nedůležité, dnes nabývají na důležitosti. Abstraktně snící povaleč, který byl před třiceti lety k ničemu, dnes vydělává velké peníze vymýšlením software v Silicon Valley. 

Lze předpokládat, že b nedaleké budoucnosti poroste zájem o jiné typy inteligencí než dosud. Jak se bude pozornost společnosti přesouvat od industriální produkce ke službám, porostou nároky na komunikační inteligenci. Jak se přístup k informacím bude nadále usnadňovat, poroste důležitost vizuálních myslitelů. Howard Gardner naznačuje, že v budoucnu budeme muset začít uvažovat i o inteligenci duchovní a morální. Pro přežití lidí na této planetě může být životně důležitá schopnost objevovat a aktivovat další druhy inteligencí, které snad v nás v podobě transpersonální, náboženské nebo pozemské, existují. Možná že další inteligence zatím dřímá v hlubinách živoucí planety (teorie Gaia). Anebo budeme muset přenést centrum svých osobností, tedy z hlavy blíže k srdci. Ať to uděláme jakýmkoliv způsobem, tahle kultivace suprainteligence bude asi tou nejinteligentnější věcí kterou jsme kdy udělali. 

zdroj časopis Baraka 


                        





  

KURZY


Asambláž z drahokamů
Drahokamový obraz 
Sametové malování suchým
pastelem

Mandala - barevná terapie
Mandaly čaker - drahokam
-...
kreslení PMH- tužka
pastelka - barevné kreslení
kreslíme zvíře
.
magická dílna - runy
magická dílna - amulet
-

o kreslení PMH
pro lektory kurzů PMH
o mě a kurzech
termíny kurzů

   
kontakt:
           


.
co dalšího dělám a co mě baví
...možná dojde i na kurzy - kdo ví

  Kopírování, šíření a další užívání obsahu není bez souhlasu autora povoleno.                                                   ankh © 2005